Za minulého režimu byli naši lidé přesvědčováni o tom, že se dá zbohatnout jedině poctivou prací. Ale jak my všichni pamětníci oněch časů víme, ani tehdy se skutečně poctivou prací nezbohatlo. Byl tu rovnostářský společenský řád, ve kterém se dobří pracanti stejně neměli o moc líp než lenoši, pokud tedy vůbec. A tak jsme se už tehdy naučili, že práce je poslední šance, jak se dostat k penězům. A naučili jsme se různě kličkovat, abychom dokázali z minima dostat maximum. A to nám vlastně zůstalo dodnes. I dnes se ví, že ti nejbohatší lidé nezískali a nezískávají své velké peníze tak, že by těžce pracovali od nevidím do nevidím.

A na čem se zbohatnout dá?

Dnes už ví pomalu každý, že se nejsnáze bohatne tím, že se investuje. Že se něco koupí, když je to levné, a prodá se to, když je po tom větší sháňka a je to tedy dražší. Onen rozdíl je zisk. Ale také se ví, že jistě zbohatnou jenom ti, kdo vědí, jaký bude u konkrétních podobných možností vývoj. A tak bohatnou ti, jejichž objektem zájmu je Bitcoin a jimž není neznámá mobilní obchodní aplikací Coingarage, která jim umožňuje působit na eurounijní burze a vydělávat zde za pomoci umělé inteligence. Takoví lidé se mají.